Výlety v okolí Kašperských Hor
Výlet divočinou na Luzný
Luzný je velmi ikonický šumavský vrchol. Nachází se několik stovek metrů na německé straně hranice. Tento, možná nejkrásnější vrchol Šumavy, je jediný kamenitý vrchol na celé Šumavě. Z české strany je nejčastěji zobrazován pohledem z Březníku. Cesta k němu však zatím není možná, Luzenecké údolí je turistům uzavřeno a zatím nebyl povolen ani omezený organizovaný přístup touto historickou cestou.

– 1 –
Čeští turisté nejčastěji volí na Luzný cestu z německé strany z parkoviště ve Waldhäuseru. Vrchol je odtud vzdálen asi 1,5 hodiny chůze. Je to ovšem zážitek cestou po „turistické dálnici“.
Z Čech je však možný, v období od 15. 7. do 15. 11., přístup pěšky z Bučiny. Jedná se o pěší stezku skutečnou šumavskou divočinou, s minimem pěších turistů. Většina trasy vede v nejcennějším ochranném pásmu Šumavy. Cesta je pro průměrného turistu téměř celodenním výletem o celkové délce asi 22 km. Cesta je částečně časově limitována vazbou na autobus jezdící z Kvildy na Bučinu. Bez jeho využití by byla cesta k hranici ještě delší o 7 km. Autobusy obvykle jezdí denně do poloviny září.
Z Kašperských Hor se na Kvildu lze dopravit buď vlastním automobilem, nebo pravidelnou autobusovou linkou. Limitující je čas odjezdu autobusu z Kvildy na Bučinu. Pro průměrně zdatné turisty doporučuji odjezd nejpozději v 9.23 hodin z centra Kvildy. Jízda na Bučinu trvá přibližně 15 minut a končí prakticky na státní hranici, kde začíná pochod.
Po přechodu hranice si zdatnější turisté mohou asi po 300 metrech chůze zvolit cestu přes vrchol Sedmiskalí (1263 m) odbočením vpravo. Po dosažení vrcholu se sestupuje v blízkosti hranice k jezeru Reschbachklause. Odměnou bude několik krásných výhledů. K tomuto výchozímu bodu naší cesty na Luzný se můžeme dostat i nenáročnou chůzí po asfaltové silničce. Asi po 1,5 kilometrovém pochodu odbočíme vpravo. Vše je dokonale značeno. Jezero je umělé a sloužilo jako zásobárna vody ke splavování dřeva. Je výchozím bodem do skutečné divočiny, určené pouze pro pěší turisty v období výše uvedeném. Na stezku se vchází vedle hráze na pravém břehu přes dřevěnou bránu pro jedno tělo. Preferován je tedy „husí pochod“…

– 2 –

Lesní pěšina je pro chůzi příjemně měkká a pozvolna stoupá. Od prvních okamžiků lze oceňovat úžasný klid, minimum turistů. Okolí je plné rašelinových tůněk, které však v horkém létě často vysychají… V označených místech potkáte i fotokamery ke sledování zvěře… Stezka není nijak značena, ale nelze se na ní ztratit. V její první části není mnoho výhledů. Asi po dvou kilometrech stezka klesá, za klidu již můžeme v dálce slyšet hučení velkého potoka. Sestupujeme k lovecké chatě Schwarzbach Hause.

– 3 –
Zde obvykle bývá klidné místo pro krátký odpočinek. K domu vede i cesta z údolí. Po té se však nelze vydat. Cesta bude pokračovat v duchu divočiny. Přes prkennou lávku asi 20 metrů od chaty vpravo vede úzká stezka, která strměji stoupá. Asi po 500 metrech je rozhodující bod putování. Stezka se totiž rozděluje. Za krásnými výhledy se musíme vydat vlevo. Stezkou po pravé ruce se budeme vracet.
Charakter cesty dokládají následující snímky:

Pokud není zrovna krásný výhled do údolí, určitě si můžete užít chutě borůvek a brusinek,které lemují úzkou pěšinu.

– 4 –
Se stoupají nadmořskou výškou se blížíme na hranu hory Steinfleckberg, objevují se úžasné přírodní scenérie.


– 5 –
U lovecké útulny se ocitáme v nadmořské výšce asi 1250 m a jsme na hraně rozsáhlého kamenopádu. Luzný máme „jako na dlani“, ale cesta k němu bude ještě docela dlouhá… Stezkou mezi kameny a kořeny se vydáváme k východnímu svahu nejvyšší západočeské hory Velká Mokrůvka. Cesta vyústí na krásné horské louce, kterou je třeba přejít napříč a postupně stoupáme východním úbočím Mokrůvky až na stání hranici. Louka se nazývá Kirchlinger Stand a budeme se přes ní vracet.

Po hranici procházíme obtížným terénem, téměř po rovině až k sedlu a křížení turistických cest pod Luzným. Sedlo Markfleckl se nachází přímo na hranici a často zde můžeme potkat německé ochránce parku. Nezbývá, než se vydat na posledních asi 70 výškových metrů k vrcholu…

– 6 –

Takto můžeme při výstupu vidět Březník na české straně.

– 7 –
Na následujícím snímku je úžasný pohled z Luzného západním směrem na Blatný vrch a v pozadí pohled na jezerní stěnu Velkého Roklanu…

Takto vidíme Velkou Mokrůvku při sestupu z Luzného. Z důvodu včasného návratu na Bučinu a odjezdu do Kvildy je třeba vrchol Luzného opustit nejdéle kolem 14.30 hodin.

– 8 –
Návrat probíhá shodnou cestou jako výstup až na horskou louku Kirchlinger Stand – z vrcholu asi 3km. Tam se držíme vlevo, obvykle je partna málo zřetelná stezka v trávě, která směřuje do levého dolního rohu louky a zde vchází na lesní pěšinu. Cesta je kratší a pohodlná, ve stínu stromů, což oceníme zejména v horkých dnech. Dovede nás neomylně ke spojení v jednu pěšinu těsně nad Schwarzbach Hause. Dále se vracíme k jezeru Rechsbachklause, následuje cesta k asfaltové silnici k Bučině. Zde již pocítíme ušlé kilometry v našich nohách, protože poslední úsek je na asfaltu nudný a vyčerpávající. Mějme na paměti že poslední autobus do Kvildy odjíždí zhruba v 17.50 hodin !!! Pokud jej nestihneme, čeká nás ještě dalších pěších 7 km.
Tento výlet je docela náročný, není vhodný pro malé děti. Vyžaduje vytrvalost a slušnou kondici. Z Kašperských hor je trochu dopravně složitější, ale odměnou jsou zcela nevšední zážitky z míst, kam se můžete podívat jen čtyři měsíce v roce. Výšlap doporučujeme absolvovat ve stabilním počasí bez deště. Občerstvení je možno absolvovat pouze na Bučině, lépe je mít svačinu a dostatek tekutin s sebou.
MUDr. Karel Slupský
milovník a znalec Šumavy, vášnivý fotograf a cyklista